Ústavní soud ČR
Joštova 8
660 83 Brno
V Roudnici nad Labem dne 4. října 2007
Stěžovatel: Jiří Krejza starší
Dr. Slavíka 1515
413 01 Roudnice n/L
Účastník : Nejvyšší správní soud v Brně
Moravské náměstí 6
657 40 Brno
Ústavní stížnost
proti rozsudku Nejvyššího správní soudu v Brně ze dne 19. 7. 2007
č.j.: 3 Aps 6/2006 - 76,
podaná podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen „ZUs“)
Dvojmo
Soudní poplatek: k výzvě soudu
Přílohy: dle textu, podle seznamu
I.
Stěžovatel je občanem, města Roudnice nad Labem a tvrdí, že pravomocným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu v Brně (dále jen „NSS“) ve věci kasační stížnosti č.j.: 3 Aps 6/2006-76, bylo porušeno jeho základní právo zaručené ústavním pořádkem.
Nejvyšší správní soud v Brně vydal rozsudek ze dne 19. července 2007 č.j.: 3 Aps 6/2006-76 (dále jen „napadený rozsudek“), kterým zamítl stěžovatelovu žalobu. Protože napadený rozsudek je pro chybné právní posouzení vadný, nezbývá stěžovateli než podat tuto ústaví stížnost.
II.
Stěžovatel podal správní žalobu proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení sparávního orgánu Zastupitelstvu města Roudnice nad Labem. Stěžovatel v žalobě srozumitelně popsal v čem spočívá nezákonný zásah žalovaného, když na 22. veřejném zasedání žalovaného konaného dne 14. 12. 2005 při projednávání věci programu zasedání požádal předsedající „zda má někdo návrh na doplnění programu“. Návrh na doplnění programu a vyjádřit se chtěl Jiří Krejza mladší, pan Martin Beneš, a stěžovatel.
Předsedající umožnil Jiřímu Krejzovi mladšímu přednést svou věc (navrhnout) svůj vlastní požadavek (podnět) k projednání. Předsedající zasedání žalovaného upozornil Jiřího Krejzu mladšího, že může hovořit 2x po 5 minutách.
Když Jiří Krejza mladší přednesl svou věc (navrhl) svůj vlastní požadavek (podnět) k projednání, vyzval předsedající zasedání žalovaného opět „jestli se chce někdo vyjádřit k tomuto bodu?“.
Hlásil se pan Martin Beneš, kterému dal předsedající slovo, aby se vyjádřil k projednávané věci. Sočasně s panem Martinem Benešem se hlásil stěžovatel, který na výzvu předsedajícího zasedání chtěl přednést svůj návrh na doplnění programu. Jakmile dostal stěžovatel slovo začal přednášet svůj návrh na doplnění programu. Když stěžovatel přednesl asi tři věty žalovaný jej opakovaně úmyslně přerušoval, odebral stěžovateli slovo a vyzval jej aby se posadil, žalovaný své nezákonné jednání odůvodnil tvrzením, aby svůj návrh stěžovatel přečetl do televize nebo do novin a žalovaný, aby dokonale znemožnil stěžovateli domoci se svých práv, vyhlásil přestávku na dobu 5 minut.
Po 5 minutové přestávce se stěžovatel hlásil dále o slovo, ale žalovaný jej nevyzval k doplnění návrhu na program a dal hlasovat o programu. Po odhlasování programu žalovaný sdělil stěžovateli, že již podat návrh na doplnění programu nemůže, že měl možnost před hlasováním.
Když stěžovateli nebylo umožněno přednést (navrhnout) v průběhu zasedání žalovaného svůj vlastní požadavek (podnět) k projednání při projednávání programu zasedání, nezbylo mu nic jiného než počkat až na samý konec zasedání žalovaného a přednést svůj vlastní požadavek (podnět) v průběhu zasedání v bodě diskuse. Jenomže v tu dobu členové žalovaného Zastutelstva města Roudnice nad Labem úmyslně odešli domů, přestože zasedání žalovaného stále probíhalo a nebylo ukončené, a tak stěžovatel téměř do prázdnoty a předsedajícímu přednesl svůj návrh na projednání, takže žalovaný opětovně upřel stěžovateli právo, neboť porušil ustanovení § 94 odst. 2 ObecZ když nerozhodl žalovaný o předneseném návrhu (podnětu), jelikož nebyl žalovaný usnášeníschopný.
Tento šikanozní postup žalovaného tvoří ukázkové úmyslné poškozování stěžovatele, když nechce žalovaný, aby stěžovatel přednesl svůj návrh na projednání, který úmyslně žalovaný projednávat nechce, čímž žalovaný tak představuje hrozbu pro demokracii v České republice.
Žalovaný odepřel stěžovateli práva zakotvená v ustanovení § 16 odst. 2 písm. c) a f) zákona č. 128/2000 Sb., obecního zřízení (dále jen „ObecZ“).
Žalovaný tak mnohokrát odepřel tato práva stěžovateli i jiným občanům, proto stěžovatel v petitu žaloby žádal, aby soud vydal tento rozsudek.
Žalovanému se přikazuje, aby žalobci nebránil ve výkonu jeho práva zakotveného v ustanovení § 16 odst. 2 písm. c) a f) zákona č. 128/2000 Sb., obecního zřízení, a umožnil mu navrhovat na zasedáních žalovaného k projednání vlastní záležitosti v samostatné působnosti města Roudnice n. Labem a umožnil mu přiměřeně se na těchto zasedáních vyjadřovat k projednávaným věcem.
III.
Krajský soud v Ústí nad Labem stěžovatelovu žalobu v části, jíž bylo brojeno proti upření práva stěžovateli přímo předkládat vlastní návrhy na projednání věci v průběhu zasedání žalovaného odmítl a v ostatních částech žalobu zamítl.
Z důvodu chybného právního posouzení byl rozsudek soudu I. stupně vadný a nezbylo stěžovateli než podat kasační stížnost.
NSS kasační stížnost zamítl a vadný rozsudek soudu I. stupně potvrdil. NSS v odůvodnění napadeného rozsudku na první straně píše:
„Na zasedání žalovaného dne 14. 12. 2005 mu nebylo umožněno přednést svůj návrh na projednání věci. V průběhu zasedání byl následně krácen na svém právu daném mu ustanovením § 16 odst. 2 obesního zřízení, neboť jeho vystoupení bylo evidentně šikanozním způsobem přerušováno.“
Z tohoto odůvodnění je jednoznačné, že NSS pochopil o co usiluje stěžovatel a zároveň NSS potvrzuje, že to i správně pochopil soud I. stupně.
Dále NSS v odůvodnění píše na str. 1 dole a pokračuje na str. 2 takto:
„Krajský soud zjistil ze zápisu z 22. zasedání žalovaného, že na tomto zasedání nebylo vyhověno návrhu občana města Jiřího Krejza mladšího na zařazení jeho podnětu do programu zasedání zastupitelstva, tj. nikoli žalobci. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že žalobce (stěžovatel) není v části žaloby, jíž je brojeno proti upření práva občanovi obce přímo předkládat vlastní návrhy na projednání věci v průběhu zasedání, aktivně legitimován a v této části žalobu odmítl.“
Stěžovatel v kasační stížnosti jednoznačně uvedl, že jestliže soud I. stupně nesprávně posoudil, že když žalovaný neumožnil stěžovateli (žalobci) přednést (navrhnout) svůj vlastní požadavek (podnět) k projednání určité záležitosti, tak jako to umožnil občanovi Jiřímu Krejzovi mladšímu, že tím zaniklo stěžovateli (žalobci) právo přednést (navrhnout) svůj vlastní požadavek (podnět) k projednání určité záležitosti.
NSS a soud I. stupně shodně pochopili a v odůvodnění i popsali, že stěžovateli se jedná o to, že žalovaný neumožnil stěžovateli přednést svůj návrh, požadavek (podnět) k projednání určité záležitosti. A chybně tvrdí, že nebyl zařazen do programu jednání žalovaného podnět Jiřího Krejzy mladšího. Přičemž žalovaný Jiřímu Krejzovi mladšímu umožnil přednést (navrhnout) svůj vlastní požadavek (podnět) k projednání určité záležitosti, ale stěžovateli toto právo odepřel.
Stěžovatel se domáhal, aby mu bylo umožněno přednést (navrhnout) svůj vlastní požadavek (podnět) k projednání určité záležitosti a NSS a soud I. stupně nelogicky tvrdí, že přednesený požadavek Jiřího Krejzy mladšího nebyl zařazen do programu a proto zaniká právo stěžovateli podat žalobu, protože jí měl nesmyslně podle soudu podat Jiří Krejza mladší, když se žaloba netýká nezařazení věci do programu, ale znemožnění přednést stěžovateli (navrhnout) svůj vlastní požadavek (podnět) k projednání určité záležitosti
Ještě jednou stěžovatel Ústavnímu soudu vysvětlí opravdu velmi jednoduchými větami, aby se neopakovala chyba v právním posouzení, jako to dokázal NSS a soud I. stupně.
Stěžovatel se žalobou domáhal, aby mohl také přednést (navrhnout) svůj vlastní požadavek (podnět) k projednání určité záležitosti, tak jako to bylo umožněno Jiřímu Krejzovi mladšímu. Stěžovatel se žalobou nedomáhal toho, že jeho věc nebyla zařazena do programu jednání, když žalovaný nenechal stěžovatele jeho věc (návrh) přednést. Toto vysvětlení plně chápe i NSS a soud I. stupně, když to na začátku v odůvodnění rozsudků píší, ale přesto dále v odůvodnění argumentují tím, že nebyl zařazen požadavek (návrh) Jiřího Krejzy mladšího, proto žalobu zamítají. Jak NSS, tak soud I. stupně chybně věc právně posoudili a NSS se dokonce nevypořádal s kasační stížností, ve které stěžovatel vysvětlil tyto výše uvedené okolnosti.
Důkaz: č. 1. - kopie napadeného rozsudku ze dne 19. 7. 2007 č.j.: 3 Aps 6/2006 – 76
č. 2. - kopie zápisu z 22. veřejného zasedání žalovaného konaného dne 14. 12. 2005 strany 1,2,3,4,5,6, a strany 58,59,60,61,62.
IV.
Stěžovatel se nyní Ústavnímu soudu pokusí vysvětlit v čem spočívá právo stěžovatele, vyjadřovat se k projednávané věci, tak právo přednést (navrhnout) svůj vlastní požadavek (podnět) k projednání.
Podle ustanovení § 16 odst. 2 písm. c) ObecZ má občan obce, který dosáhl 18 let právo vyjadřovat na zasedání zastupitelstva obce v souladu s jednacím řádem svá stanoviska k projednávaným věcem.
Stěžovateli nebylo umožněno vyjádřit se k projednávané věci, když se projednával program zasedání žalovaného, přestože stěžovatel hovořil na výzvu předsedajícího na doplnění programu zasedání, kde se jednalo jaké požadavky a podněty budou zařazeny do programu zasedání.
Podle ustanovení § 16 odst. 2 písm. f) ObecZ má občan obce, který dosáhl 18 let právo požadovat projednání určité záležitosti v oblasti samostatné působnosti radou obce nebo zastupitelstvem obce.
Stěžovatel tedy postupoval správně podle ustanovení § 16 odst. 2 písm. f) ObecZ avšak žalovaný žalobci upřel jeho právo.
Jestliže podle ustanovení § 16 odst. 2 písm. f) ObecZ by přednesl stěžovatel návrh, svůj vlastní požadavek (podnět) k projednání určité záležitosti, zároveň by se podle ustanovení § 16 odst. 2 písm. c) ObecZ vyjadřoval k projednávané věci.
Podle ustanovení § 16 odst. 2 písm. g) ObecZ má občan obce, který dosáhl 18 let právo podávat orgánům obce návrhy, připomínky a podněty; orgány obce je vyřizují bezodkladně, nejdéle však do 60 dnů, jde-li o působnost zastupitelstva obce, nejpozději do 90 dnů.
Žalobce podle ustanovení § 16 odst. 2 písm. g) ObecZ chtěl podat žalovanému podnět, připomínku a návrh, avšak žalovaný žalobci upřel jeho právo.
Podle ustanovení § 94 odst. 2 ObecZ o zařazení návrhů přednesených v průběhu zasedání zastupitelstva obce na program jeho jednání rozhodne zastupitelstvo obce.
Žalobce podle ustanovení § 94 odst. 2 ObecZ chtěl přednést (navrhnout) v průběhu zasedání žalovaného svůj vlastní požadavek (podnět) k projednání určité záležitosti v oblasti samostatné působnosti žalovaného při projednávání programu zasedání. Žalovaný by tedy sám hlasováním rozhodl o zařazení požadavku (podnětu) na program zasedání, avšak žalovaný stěžovateli upřel jeho právo.
V.
Nad rámec této ústavní stížnosti stěžovatel žádá, aby ústavní soud vysvětlil modelový postup, nebo stručný popis podobný tomu, jak popsal výše stěžovatel v bodě IV., aby se v budoucnu nestalo, že místní samospráva bude opět úmyslně okrádat stěžovatele o jeho práva zakotvená v zákoně s výmluvou, že na tento postup není judikatura, přestože v zákoně je vše jednoznačně napsáno.
Je naprosto absurdní, že zákon o obcích je v tomto znění, kdy dává stěžovateli práva popsaná v této ústavní stížnosti již od roku 2000 a stále po celé České republice jsou plošně občanům tato práva velmi úspěšně odebírána po dobu sedmi let. Tato špatná skutečnost jen dokládá vysoký stupeň porušování lidských práv prostých občanů republiky.
Soustavným odebíráním práva žalobci a neučiněním nápravy se dopouští Zastupitelstvo města Roudnice nad Labem záměrného politickoúřednického terorismu, který je souborem záměrného porušování práv v neprospěch občana orgány státní správy a místnímy samosprávami, kdy cíleně a systematicky je poškozován občan nucený se bránit pouze soudní cestou, což vyůsťuje ke ztížení občanovi domoci se svých práv a v neposlední řadě k jeho psychickému narušení a zdeptání. Někdy je občan zastrašován psychickým nátlakem až hrozbou násilí policíí.
Protože se jedná o věc, která má trvalý charakter, žádá stěžovatel soud, aby tuto žalobu vyřídil v co nejkratší lhůtě a učinil předběžná opatření, aby Zastupitelstvo města Roudnice nad Labem do budoucna neodebíralo občanům práva daná zákony České republiky a ctilo zákony a dobré mravy.
VI.
Stěžovatel žádá, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání podle ustanovení § 44 odst. 2 ZUs.
VII.
Stěžovatel navrhuje Ústavnímu soudu, aby učinil předběžná opatření, které by do doby projednání ústavní stížnosti dávali stěžovateli jeho základní práva zakotvená v mezinárodních smlouvách, v Ústavě České republiky a zákoně o obcích nebo a aby tuto ústavní stížnost projednal v co nejkratším termínu, neboť oddalováním projednání ústavní stížnosti jsou dlouhodobě od roku 2000 porušována práva nejen stěžovatele, ale i následně všech občanů České republiky.
Jestliže od roku 2000 jsou stěžovateli dána tato práva a stěžovatel od roku 2004 se domáhá svých zákonných práv a ještě téměř na konci roku 2007 je nucen podat ústavní stížnost, je to doklad o naléhavosti věci podle ustanovení § 40 ZUs a proto by měl Ústavní soud vyhovět tomuto návrhu.
VIII.
Stěžovatel výslovně dává Ústavnímu soudu na vědomí, aby ve všech rozhodnutích, ústavních nálezech a písemnostech úváděl vždy celé jméno, přijmení a adresu stěžovatele. Doba úmyslného utajování těchto základních údajů prováděná za totalitního režimu se nemusí aplikovat v současné demokratické společnosti. Žádný právní předpis Ústavnímu soudu nenařizuje anonymizovat údaje stěžovatele, který s anonymizováním nesouhlasí.
IX.
Ze shora uvedených důvodů má stěžovatel za to, že napadený rozsudek není v souladu se zákonem, a navrhuje, aby ho Ústavní soud zrušil.
Jiří Krejza starší
stěžovatel
Přílohy: č. 1. - kopie napadeného rozsudku ze dne 19. 7. 2007 č.j.: 3 Aps 6/2006 – 76 č. 2. - kopie zápisu z 22. veřejného zasedání žalovaného konaného dne 14. 12. 2005 strany 1,2,3,4,5,6, a strany 58,59,60,61,62.
V Roudnici nad Labem dne 4. října 2007